Scottish Knights Templar

Templářský řád ve Skotsku

 

1128 – 1313 Rozkvět templářství ve Skotsku

Templářský řád zahájil svou činnost ve Skotsku roku 1128 ustanovením hlavního Preceptoriátu v Ballantrodoch, nyní Midlothian village of Temple. S podporou skotských králů, a to zejména Davida I a Alexandra I, II a III, získal řád značný majetek. Vytvořil druhý Preceptoriát na Maryculter v Aberdeenshire, Templářské domy v Denny, Listonu, Thanketronu a mnoho dalších.

1314 – 1533 Řád sv. Jana a Templářů

Ve Skotsku nebyl řád nikdy zrušen ani zakázán. Naopak byl pod ochranou Skotského krále jako Autonomní velkopřevorství. Od roku 1314 fungoval řád veřejně ve spojení s řádem svatého Jana, jako The Order of St John and the Temple (Skotsko 1314), avšak byl nadále autonomní. Když Sir James Sandilands, preceptor řádu, konvertoval roku 1553 k protestantům, mělo se za to, že tato část řádu Templářů zanikla

1533 – 1689 Tajné fungování

velmistr Skotských templářů John Graham of Claverhouse, Viscount Dundee, 1648 - 1689Skutečnost však byla jiná. Řád nezanikl, jen se stáhl z veřejného působení a jeho další fungování zůstalo skryté více než sto let především proto, že začal být opět ryze templářským. Jeho tajné fungování bylo prozrazeno až v roce 1689 kdy John Graham z Claverhouse, známý jako „Bonnie Dundee“, byl dne 27. července 1689 zabit v bitvě u Killiecrankie. Pod prsním plátem jeho brnění byl nalezen velký řádový kříž (pektorál). Graham z Claverhouse byl na základě zmocnění Doma Calveta – velmistrem jakobitského „konventu“ templářů v oblasti Montrose. Po jeho smrti převzal jeho post Mar a posléze Atholl.

1689 – 1804 Skotští Templáři

Roku 1737 měl v Paříži slavnostní řeč templářský rytíř Andrewa Michaela Ramsay, jenž byl vychovatelem prince Karla Edvarda Stuarta. Ten ve své řeči tvrdil, že se mezi křižáckými rytíři rozšířilo svobodné zednářství a utvořili lóži sv. Jana. Rytíř Ramsay se narodil v Ayru, poblíž Kilwinningu.

01Novým velmistrem skotských templářů byl dne 24. září 1745 v Edinburghu zvolen princ Karel Edvard Stuart známý také jako Mladý pretendent, celým jménem Charles Edward Louis John Casimir Silvester Maria Stuart (nar. 31. prosince 1720 – zemř.  31. ledna 1788), byl jakobitským uchazečem (pretendentem) o trůn AnglieSkotska a Irska. Byl označován za právoplatného krále AnglieSkotska a Irska (1766 – 1788) a jako takový používal jméno Karel III. Oficiálně ale nebyl ve Velké Británii nikdy uznán králem a na rozdíl od svého otce nebyl dokonce uznán ani katolickou církví. Příslušel mu pouze titul hrabě z Albany, který mu papež dovolil používat.

John Olivant z Bachiltonu, který se stal roku 1788 následníkem prince Karla Edvarda Stuarta na postu velmistra Skotských templářů, zemřel roku 1795. Novým velmistrem byl zvolen Alexander Deuchar, který byl svobodný zednář a také herold lorda Lyona u jeho dvora. Působení Deuchara na pozici velmistra řádu bylo velkým přínosem v mapování historie řádu, avšak samotné provazování řádu se svobodnými zednáři nebylo pro řád příliš šťastné.

1804 – 1836 Spojení se Zednářskou lóží

V roce 1804 vzešla nová podoba skotského templářství od Rytířů kříže (Chevaliers de la Croix), což byla zednářská lóže v Paříži.

Alexander DeucharDeuchars Crest

Roku 1808 byl Alexander Deuchar zvolen velitelem Edinburghského ležení templářů číslo 31.  V jeho úsilí mu pomáhal bratr David Deuchar  z 3. praporu Královského pluku (1. pěší pluk), (později nazvaného Královští Skotové). Deuchar opatřil kříž z templářského kostela na hradě Tomar v Portugalsku, kde pluk plnil vojenské úkoly během války na Pyrenejském poloostrově. Na základě listiny vévody z Kentu,  datované 19. června 1811 ve Skotsku,  byl řád stále zednářským a byl oficiálně ustaven jako “Nejvyšší konkláve rytířů  svatého templu a svatého hrobu a sv. Jana Jeruzalémského, označení H.R.D.M.X K.D.SH”. Deucharovy statutární listiny, které řád následně vydal, již nebyly zednářské, neboť opravňovaly vojenské ležení k ustavení templářských rytířů a rytířů sv. Jana Jeruzalémského, a to pouze za jediné podmínky, že takovéto ležení  nebude v žádném spojení nebo styku s žádnou kapitulou nebo ležením či společenstvím, které by přijalo takovýto název a na základě  listiny mistrů zednářů pořádalo shromáždění templářských rytířů. Řád se rozštěpil na dva, a to v letech 1813.

Cross_108x105

Old Insignia of the OrderRoku 1825 bylo rozhodnuto, že rytíři budou užívat bílý plášť nebo hábit s červeným osmicípým křížem na levé části hrudi, což symbolizuje osm bodů templářské verze Blahoslavenství (Duchovní radost, pronásledování, žíti bez zloby, plakej nad svými hříchy, poniž Ty, jejž Tě zradili, miluj spravedlnost, buď milosrdný, buď upřímný a s čistým srdcem).

1836 – 1853 Štěpení Řádu

Teprve roku 1836 se nejvyšší konkláve Skotských templářů nově transformovala, upustila od  zednářství a připustila přijímání ne-zednářů za své členy – včetně biskupa z Aberdeenu a vévody z Leedsu. Řád se opětovně rozštěpil na dva, a to v letech 1833 a 1838.

1853 – 2000 Militi Templi Scotia

Roku 1853 uznal Napoleon III jednu ze skupin, která se odštěpila v roce 1838. Odštěpené skupinky však brzy zanikly, neboť jejich legitimita na samostatnost nebyla uznána ani panovníky ani jiným státem. Hlavní kmenová linie řádu nadále působila ve Skotsku jako Militi Templi Scotiae, přičemž v průběhu let došlo k úpravě názvu na Militi Templi Scotia.

2000 – nyní  Autonomní velkopřevorství Skotska

Dnešní Autonomní velkopřevorství Skotska je původním Militi Templi Scotia, které svůj název změnilo po roce 2000 na Autonomní velkopřevorství Skotska. Své sídlo má řád ve Skotsku na hradě Balgonie. Zde pořádá své řádové obřady.

Balgonie Castle

Dne 1. září 2012 byl po Velkopřevoru rytíři Georgu Stewartovi KGCTpl (emeritním Velkopřevoru) slavnostně uveden velkým konkláve rytířů na hradě Balgonie jako nový Velkopřevor rytíř Archibald Young KGCTpl.

V rámci svých mezinárodních aktivit zakládá Skotská část původního řádu Templářů po světě své odnože jako commandery, či preceptoriáty řádu.